Na rozdíl od běžných tkaných plastových sáčků jsou flexibilní středně velké kontejnery (FIBC)-také známé jako velké sáčky{1}} navrženy tak, aby přepravily podstatně větší náklady než standardní obalové materiály. V důsledku toho je šití každé součásti kritickým požadavkem; na rozdíl od jednoduchých plastových sáčků, které lze adekvátně uzavřít základním tepelným-svařením, vyžadují FIBC vícestupňový{4}}výrobní proces zahrnující montáž a integraci různých odlišných částí.
Tento aspekt představuje zásadní a kritickou výkonnostní metriku pro FIBC. Národní normy pro tkané plasty (GB/T8946) a laminované plasty (GB/T8947) výslovně definují požadovaná tahová zatížení pro švy v bočním i spodním směru. Mezi primární faktory ovlivňující pevnost švu patří typ a rozmanitost použité šicí nitě, hustota stehu (rozteč jehly), vzor stehu, vzdálenost mezi linií švu (ať už lemovaná nebo přeložená) a okrajem tašky a způsob střihu (střih za tepla vs. střih za studena).
Obecně by výrobci FIBC měli stanovit cíle vnitřní kontroly pro každý z těchto ovlivňujících faktorů. Pokud jde konkrétně o FIBC, národní normy stanoví, že pevnost v tahu švů hlavního těla se musí rovnat alespoň 67 % základní pevnosti tašky, zatímco pevnost v tahu spodních švů se musí rovnat alespoň 42 % základní pevnosti. Pro horní uzávěr cementových sáčků typu ventil{4}} se doporučuje, aby požadavky na pevnost byly ošetřeny stejným způsobem jako u spodních švů. Pokud jde o pevnost spodního švu papírových sáčků,-které obvykle nesplňují požadované cíle,-doporučuje se místo toho přejít na konfiguraci s lepeným-spodním sáčkem. U laminovaných tašek, které prošly studeným řezáním{10}, se doporučuje okraje olemovat; je to proto, že se studenými{11}}hranami může prošívací nit potenciálně vytrhnout útkové nitě spolu s osnovními nitěmi. Konečně, u tkaných sáčků, kde neexistují žádné specifické požadavky na pevnost pro otvor, může být horní okraj jednoduše overlockován (lemován) po obvodu; v takových případech lze použít hustší vzor stehu a jemnější nit.
